V severních Čechách prakticky nenajdete město, které by se nemohlo pochlubit honosnou restaurací s vyhlídkovou věží. V Liberci jsou to Lidové sady, v Jablonci Petřín, ve Varnsdorfu Hrádek, v Děčíně Pastýřská stěna, v Litoměřicích Mostka, v Mostě zas Hněvín, atd. Ústecká Větruše je z nich nejstarší a všem ostatním městům sloužila jako příklad.

Její vznik je spojen s činností Ústeckého horského spolku. Vrchol Větruše, tehdy nazývaný Ferdinandova výšina, si v roce 1895 vybralo vedení spolku jako místo pro postavení honosného restauračního a výletního objektu, který měl sloužit jak spolkovým a turistickým účelům tak nejširší veřejnosti. Aby mohlo svůj plán zrealizovat, muselo nejprve za 25 tisíc zlatých odkoupit pozemek od bývalého majitele. Hned poté vyhlásilo soutěž o nejlepší architektonický návrh. Jako vítěz z ní vyšel stavitel Alwin Köhler. K rozhodnutí výběrové komise jistě přispělo i to, že pan Köhler se již jednou (při stavbě první rozhledny na Brandu) na akcích spolku podílel. Mluvila však za něj i kvalita a rychlost, s jakou práce odváděl. Jestliže 13. července 1896 padlo rozhodnutí o výstavbě, o měsíc později již byly hotovy podrobné stavební plány, 15. října byl položen základní kámen a rok nato, 17. října 1997 byla celé dílo v hodnotě 30 tisíc zlatých slavnostně dokončeno.

Restaurace na Ferdinandově výšině se brzy poté stala centrem spolkového i společenského života obyvatel Ústí. V přízemí se nacházel velký sál vhodný pro konání schůzí i na pořádání plesů. Další sál se nalézal o patro výše. Pro náročné hosty byly k dispozici hostinské pokoje a na studenty se pamatovalo s levnou ubytovnou. Nádherný pohled na soutok řek Labe a Bíliny i na vzdálenější vrcholky Středohoří a Krušnohoří nabízela terasa třicetimetrové vyhlídkové věže. Okolí restaurace dotvářel park s lavičkami, kuželníkem, tenisovými kurty a také s malým zvěřincem. Konávaly se zde lidové slavnosti i promenádní koncerty.

Po roce 1945 se vrchu vrátil starý český název Větruše, který přešel i na restauraci. Ta žila dále společenským duchem až do konce šedesátých let. Později začal její úpadek, který definitivně korunovala nešťastná privatizace v letech devadesátých. Objekt měnil majitele a občané Ústí museli přihlížet tomu, jak stavba - ponechaná svému osudu - rychle chátrá. Osudným datem se stal 13. červenec roku 2000, kdy požár pohltil střechu vyhlídkové věže.

V roce 2001 však došlo k příznivému obratu. Ústečtí patrioti prosadili její odkoupení zpět do majetku města a hned v následujícím roce se začalo s opravami. Jako první přišla na řadu vyhlídková věž, která dostala novou střechu, okna a nové vnitřní schodiště. Od 23.9.2004 je opět přístupná veřejnosti. Rekonstrukce restauračního objektu byla mnohem náročnější a vyžádala si celkem téměř 100 milionů Kč. Výsledek ovšem stojí za to, jak ukazuje výše uvedená fotografie a jak se nejlépe můžete přesvědčit sami. Prostory Větruše se opět otevřely veřejnosti 15. prosince 2005, kdy v nich proběhlo slavnostní zasedání zastupitelstva města Ústí nad Labem. V současné době se dokonce uvažuje o výstavbě lanovky, která by přepravovala návštěvníky přímo z centra města.

Na základě vlastních knih ROZHLEDNY ČECH, MORAVY A SLEZSKA a ROZHLEDNY NA PRAHU 21. STOLETÍ.

© 1999 - 2007 Jan Nouza.