Příklady typizovaných telekomunikačních a vyhlídkových věží stavěných v posledních letech:

Andrlův chlum u Ústí n.O. (typ I) 
Jarník u Písku (typ I)
Hořický chlum (typ I) 
Chlum u Hradce Králové (typ I) 
Veselý vrch u Mokrska (typ II)
Tobiášův vrch u Jesenice (typ II)
Kozlovský kopec u Č. Třebové (typ II)
Rozhledna u Železného Újezdu (typ II)

Pozn. Typ I. byl poprvé postaven na Andrlově chlumu v roce 1996, kde dostal přiléhavé jméno "Stříbrná krasavice". Smutné je, že krasavici později "vyklonovali" a postavili na dalších místech. Typ II vznikl "vylehčením" předchozího - konkrétně: zrušením ochozu a ubráním jednoho schodiště.

Rozhledny jako ozdoby české krajiny? Důvody, proč se stavěly rozhledny, bývaly vždy nejméně dva: aby bylo možné dohlédnout dále za obzor a kromě toho aby i samotná stavba byla daleko vidět (a šířila tak slávu spolku, obce, stavitele.) Snahou všech zainteresovaných bylo proto postavit stavbu nejen účelnou, ale také zajímavě řešenou, pokud možno unikátní (aby ji turisté už z dálky poznali) a hlavně ladící s okolní krajinou. Stavět podle šablony bylo považované za nepřípustné a odporující dobrému vkusu. Z a celých 200 let výstavby rozhleden se to stalo jen výjimečně. (Takovou výjimkou je např. známá dvojice rozhleden Hýlačka v Táboře a Rozálka v Žamberku.)
V posledních několika letech se však tato zásada stále více porušuje. Na našich kopcích přibývají konstrukce, které slouží telekomunikacím (většinou mobilní telefonii) a zároveň (úlitba schvalovacím organům) také turistům jako vyhlídkové věže. Samotné spojení obou funkcí v žádném případě není na závadu. Nešťastné je jen to, pokud si stavební a investorské firmy zjednodušují situaci tím, že prosazují či dokonce obcím vnucují jeden a týž návrh. Určitě si tím usnadní (a samozřejmě zlevní) výstavbu, zvláště když se jim navíc podaří přesvědčit majitele pozemku (město, obec), aby si za vyhlídkovou plošinu a schodiště připlatil nějaký ten milion. Česká krajina však přichází zkrátka. Místo vkusných dominant ji pak "zdobí" prefabrikované a unifikované konstrukce, postavené bez jakéhokoliv vztahu k danému místu. A přece i v moderní době se dají navrhnout víceúčelové vyhlídkové stavby, které jsou nejen funkční ale zároveň zajímavé a unikátní.
Snažme se osvětou i všemi dostupnými prostředky zabránit další výstavbě těch prvních a naopak podpořit budování těch druhých, originálních objektů, které budou skutečnou ozdobou krajiny a chloubou svých stavitelů. Jinak nás čeká podobný futuristický výhled.

Zde jsou slova architekta Bohumila Slámy, která byla uveřejněna v Časopise turistů v roce 1916. Autor v nich vyslovuje svůj názor odborníka a estéta: "Rozhledna jako taková má působiti i do největší dálky především svou siluetou, která má býti co nejvýraznější, svéráznou. Rozhledna by měla býti značkou celého kraje a proto nechť je každá jiná. Navrhovatel nechť dbá největšího ohledu na tvar hory, její siluetu a rozhledna nechť srůstá s horou v jediný celek. Proto je také třeba zavrhnouti každou šablonovitost ve stavbě rozhleden…"