Další z mnoha příkladů evidentního opisování pasáží mezi knihami Rozhledny Čech, Moravy a Slezska (Jan Nouza, 1999) a Naše rozhledny (Pavel Miškovský, 2004).

Letná v Teplicích

JN: Rozhledny Čech, Moravy a Slezska, str. 65, 2. až 4. odstavec kapitoly
Letné se kdysi říkalo Královská výšina. Zdobilo ji několik výletních restaurací, mezi nimiž vynikal bizarností hrádek zvaný Škvárovník (podle materiálu, z něhož byl v první polovině 19. století vystavěn). V jeho blízkosti začala v létě roku 1896 vyrůstat další stavba podobně neobvyklého charakteru. Pro horský spolek ji navrhl architekt Gustav Jirsch a uplatnil v ní směsici všech možných stavebních slohů, stylů a prvků: čtyřhrannou a vedle ní kulatou hradní věž, kamenné přípory, lomený oblouk, arkýře, krakorce, sdružená okna, renesanční portál, kuželky, balustrády. Vnitřní prostory měly sloužit jako restaurační a zasedací místnosti, v patře byla plánována turistická ubytovna a vyšší, třicetimetrová, věž byla určena jako rozhledna. Také jí se dostalo cti nést jméno císaře Františka Josefa.
Spolek stavbu slavnostně převzal 4. července 1897. Nebyl však schopen splácet značné dluhy (více než 4500 zlatých), a proto ji v roce 1899 převedl na město. Dál se zde sice konaly schůze a výroční shromáždění, ale jinak nebyl objekt příliš využíván. Protože ani restaurace příliš neprosperovala, vedení se již nepokoušelo získat ho zpět a spokojilo se s výhodnějším pronájmem.
V rukou města zůstal objekt až do devadesátých let 20. století. Tehdy byl zprivatizován s tím, že ho nový majitel promění v luxusní vyhlídkovou restauraci. Velkorysý projekt rekonstrukce byl sice zahájen, stavba byla částečně rozebrána, ale pak veškeré práce ustaly. Na místě bývalé Císařské vyhlídky již několik let stojí pouze smutné torzo.

Prameny: časopis Erzgebirgszeitung (1895 - 1930), dobové noviny vycházející v Teplicích
Doba pátrání a zpracování: cca 10 let, mezi roky 1987 - 1997

PM: Naše rozhledny, Naše rozhledny, str. 139, celá kapitola
Letné se kdysi říkalo Královská výšina a stálo na ní několik výletních restaurací, mezi nimiž vynikal hrádek zvaný Škvárovník (podle materiálu, z něhož byl vystavěn). Pro spolek Teplitzer Gebirgsverein (Teplický horský spolek) navrhl architekt Gustav Jirsch reprezentační budovu s vyhlídkovou věží.
Stavba začala vyrůstat v létě 1896 nedaleko Škvárovníku a spolek budovu převzal 4. července 1897. V přízemí budovy byla restaurační a zasedací místnost, v patře turistická ubytovna a součástí stavby se staly i dvě věže - čtyřboká a válcová. Jako rozhledna sloužila vyšší čtyřboká, která při zpřístupnění dostala jméno císaře Františka Josefa.
Horský spolek si na stavbu musel půkčit více než 4500 zlatých. Dluhy však nebyl schopen splácet, proto ji v roce 1899 převedl na město. V majetku města zůstal objekt až do 90. let 20. Století, kdy byl zprivatizován. Nový majitel do té doby provozovaný objekt uzavřel a zahájil přestavbu v luxusní vyhlídkovou restauraci. Velkorysý projekt byl sice zahájen a stavba byla částečně rozebrána, ale pak veškeré práce ustaly. Na Letné tak již několik let stojí jen rozpadající se torzo.

Prameny: ?
Doba zpracování: po zkopírování textu od JN stačilo cca 10 minut na změnu slov či vypuštění některých podrobností

Mostka v Litoměřicích

JN: Rozhledny Čech, Moravy a Slezska, str. 64, 1. a 2. odstavec kapitoly
Vyhlídkovou restaurací se mohou pochlubit také Litoměřice. Nalézá se na vrcholu Mostky, poblíž litoměřického horního nádraží. Původní název vrchu zněl Mostná hora a souvisel prý s tím, že stromy z jejích svahů byly použity na stavbu starého dřevěného mostu přes Labe. Vrch byl proto dlouho holý. Až teprve koncem osmdesátých let 19. století byly jeho stráně osázeny stromy a okrasnými keři a vznikl lesopark s nádhernou vstupní branou, se stezkami a lavičkami a s umělými potůčky.
Lidem, kteří park hojně navštěvovali, však scházelo místo, kde by se mohli občerstvit. V roce 1910 se proto nově založený Spolek pro zvelebení města Litoměřic pod předsednictvím radního Wilhelma Maiera rozhodl, že na Mostce postaví výletní restauraci. Výběrové komisi se nejvíce zalíbil návrh architekta Viktora Krause, jehož projekt pamatoval i na dvacetimetrovou vyhlídkovou věž. Provedení stavby v ceně 30 tisíc korun bylo svěřeno - asi ne náhodou - firmě Maier a Hollmann. Ta se však úkolu zhostila dobře a hlavně rychle. Nová dominanta Litoměřic, nazvaná (nepříliš originálně) Vyhlídka císaře Františka Josefa, byla pro veřejnost otevřena 6. listopadu roku 1910.
Restaurace se stala oblíbeným místem, kde se konaly nejen schůze a výroční zasedání různých spolků, ale kam přicházeli i obyčejní lidé na nedělní oběd. V roce 1934 musel být kvůli velkému zájmu objekt rozšířen o letní verandu s tanečním sálem.

Prameny: dobový tisk, zejména Leitmeritzer Zeitung
Doba pátrání a zpracování: cca 10 let, mezi roky 1987 - 1997

PM: Naše rozhledny, Naše rozhledny, str. 154, 1. až 4. odstavec
Mostka(také Mostná hora) získala jméno v souvislosti s tím, že stromy z jejích svahů byly prý použity na stavbu starého dřevěného mostu přes Labe. Vrch byl proto dlouho holý. Až teprve koncem 80. let 19. století zde vznikl lesopark s nádhernou vstupní branou, se stezkami, lavičkami, umělými potůčky a okrasnými keři.
Lidem, kteří park navštěvovali, však scházelo místo, kde by se mohli občerstvit. V roce 1910 se proto nově založený Spolek pro zvelebení města Litoměřic za předsednictví radního Wilhelma Maiera rozhodl, že na Mostce postaví výletní restauraci. Výběrová komise se rozhodla pro návrh architekta Viktora Krause, jehož projekt stavby v romantickém slohu pamatoval i na vyhlídkovou věž, která měla kromě rozhledu sloužit i jako požární hláska, vojenská pozorovatelna a meteorologická stanice. Čtyřboká věž vyrůstala z budovy.
Provedení stavby za 30 000 korun bylo svěřeno firmě Maier a Hollmann. Nová dominanta Litoměřic, nazvaná Vyhlídka císaře Františka Josefa, byla pro veřejnost otevřena 6. listopadu 1910. V roce 1934 byl objekt kvůli velkému zájmu objekt rozšířen o letní verandu s tanečním sálem.

Prameny: ?
Doba zpracování: po zkopírování textu od JN stačilo 5 minut na modifikaci, většinou vynechání vslov a vět, zmínka o požární hlásce a meteor. stanici je nesprávná (byla převzata z jisté internetové stránky)

Roudnice

JN: Rozhledny Čech, Moravy a Slezska, , str. 69, 2. a 3. odstavec kapitoly
S myšlenkou na její výstavbu přišla v roce 1934 Roudnická záložna podřipská, slavící tehdy 60 let trvání. Její představitelé požádali o projekt pražského architekta ing. dr. Štěpánka. Ten se svého úkolu zhostil opravdu se ctí. Navrhl vzdušnou betonovou konstrukci s kruhovým půdorysem, nesenou osmi vnějšími a jedním středovým sloupem. Kolem něj se vine točité schodiště vedoucí ke kryté vyhlídkové plošině ve výšce 13 m. O vlastní provedení stavby se v průběhu let 1934-35 postarali roudničtí stavitelé Hádl a Hájek. Parkovou úpravu okolí si zase vzal na starost okrašlovací spolek, který formou veřejných prací poskytl obživu mnohým místním nezaměstnaným.
Celé dílo bylo dokončeno na podzim roku 1935. Při slavnostním otevření, 11. října 1935, zněly z ochozu fanfáry ze Smetanovy Libuše. Zároveň byla u paty věže odhalena žulová pamětní deska Václavu Kratochvílovi (1820 - 1893), rodáku z nedalekých Mlčechvost a významnému rolnickému buditeli na Podřipsku. Roudnická záložna tím uctila památku svého zakladatele a prvního předsedy. Nově otevřená rozhledna dostala do vínku jeho jméno.

Prameny: dobový tisk vycházející v Roudnici (nalezen v okresním archivu sídlícícm tehdy v terezínské Malé pevnosti)
Doba pátrání a zpracování: cca 10 let, mezi roky 1985 - 1995
Poprvé publikováno v Severočeském deníku v roce 1995


PM: Naše rozhledny, str. 180, 1.a 2. odstavec
S myšlenkou na výstavbu rozhledny na návrší Žižkových sadů přišla v roce 1934 Roudnická záložna podřipská, která slavila v tomto roce 60 let svého trvání. Představitelé záložny požádali o projekt pražského architekta ing. dr. Štěpánka. Ten navrhl vzdušnou betonovou konstrukci s kruhovým půdorysem, nesenou osmi vnějšími a jedním středovým sloupem, kolem kterého se vine točité schodiště vedoucí ke kryté vyhlídkové plošině. O vlastní provedení stavby se v průběhu let 1934-1935 postarali roudničtí stavitelé Hádl a Hájek. Parkovou zajistil Okrašlovací spolek, který formou veřejných prací poskytl obživu mnohým místním nezaměstnaným.
Celé dílo bylo dokončeno na podzim roku 1935. Při slavnostním otevření, které se konalo 11. října 1935 byla u paty věže odhalena žulová pamětní deska Václavu Kratochvílovi (1820 - 1893), významnému rolnickému buditeli na Podřipsku. Roudnická záložna tím uctila památku svého zakladatele a prvního předsedy. Nová rozhledna po něm byla i pojmenována - vznikla Kratochvílova rozhledna.

Doba zpracování: po zkopírování textu od JN stačilo 5 minut na změnu několika slovíček

Strážiště u Chomutova

JN: Rozhledny Čech, Moravy a Slezska, str. 73, kompletní kapitola (bez úvodní věty)
Vrchol zalesněného kopce patřil již v 19. století k oblíbeným výletním cílům chomutovských občanů. V létě roku 1882 na něm městský okrašlovací spolek postavil dřevěný pavilon, kterému se říkalo Gloriet. V přízemní místnosti si návštěvníci mohli dopřát odpočinek a alespoň jednoduché občerstvení. Poté měli možnost vystoupit na vrchol kryté osmiboké věže, z jejíž oken se nabízel pohled na okolí měst Chomutova a Jirkova. Výška věže dosahovala osmi metrů, a tak byl Gloriet - i přes své jméno - vždy považován za rozhlednu.
Za první republiky pavilon dosloužil a městští radní se rozhodli nahradit jej objektem, který by lépe odpovídal potřebám turistiky. Chomutovský architekt Kugler předložil stavebnímu výboru plán horského hotelu s restauračními a ubytovacími kapacitami a s mohutnou kamennou rozhlednou. Projekt byl realizován počátkem 30. let a dne 12. prosince roku 1931 slavnostně předán veřejnosti.
Pamětníci si možná ještě vzpomenou, že v éře socialistického Československa nesl hotel jméno Partyzán. V devadesátých letech prošel rekonstrukcí a vrátil se k původnímu názvu Strážiště. Prosklená vyhlídka na vrcholu dvacetimetrové věže bývá přístupná v době provozu restaurace.

Prameny: zejména časopis Erzgebirgszeitung (1882 - 1940).
Doba pátrání a zpracování: cca 10 let, mezi roky 1988 - 1998

PM: Naše rozhledny, str. 197, celá kapitola
Vrchol zalesněného kopce Strážiště (původně Hutberg) býval již v 19. století oblíbeným výletním místem obyvatel Chomutova. Městský Okrašlovací spolek na něm v létě 1882 postavil dřevěný gloriet. V přízemí se dalo zakoupit jednoduché občerstvení a návštěvníci měli možnost vystoupit i na vrchol kryté osmiboké věže.
Za první republiky pavilon dosloužil a městští radní se rozhodli nahradit jej objektem, který by lépe odpovídal potřebám turistiky. Chomutovský architekt Kugler předložil stavebnímu výboru plán horského hotelu s restauračními a ubytovacími kapacitami. Součástí byla i mohutná kamenná rozhledna s prosklenou vyhlídkou na vrcholu. Dne 12. prosince roku 1931 byla stavba slavnostně předána veřejnosti.
V dobách socialistického Československa nesl hotel název Partyzán. V 90. letech prošel objekt rekonstrukcí a vrátil se k původnímu názvu Strážiště. Na počátku 21. století se majitel objektu rozhodl rozšířit ubytovací kapacitu a ve věži začal zřizovat apartmány.

Prameny: ?
Doba zpracování: po zkopírování textu od JN stačilo 5 minut na změnu několika slovíček

Co ještě dodat k tomuto způsobu "psaní" knih?