Rozhledna Jedlová v Lužických horách

Jedlová - kdysi hrdě nazývaná Rigi Lužických hor, pak ruina, v roce 1993 příkladně opravená rozhledna, dnes však popelka krčící se ve stínu arogantně vztyčených telekomunikačních stožárů (1895, 1910, 1989 a 2000)

Nejznámější a v poslední době také nejnavštěvovanější rozhlednou v Lužických horách je stavba na Jedlové. Její historie může sloužit jako příkladná ukázka rozhlednového příběhu s velkolepým začátkem, tragickou mezihrou, téměř neuvěřitelně šťastným rozuzlením, majícím však hořkou příchuť současnosti.

S myšlenkou na postavení rozhledny přišel v roce 1888 učitel Josef Menzel, předseda jiřetínské odbočky Horského spolku pro nejsevernější Čechy. V návrhu se opíral též o historické záznamy o návštěvě císaře Josefa II. v severních Čechách, který si při inspekční cestě roku 1779 našel čas vystoupit na vrchol Jedlové a obdivovat odtud výhled do kraje. Výzva předsedy byla kladně přijata. Důvodem byl také fakt, že řada ostatních odboček spolku již rozhledny vlastnila, byť většinou pouze dřevěné. V odborné komisi se proto vedly diskuse hlavně o tom, jakou podobu rozhledně dát. Přednost nakonec dostal projekt kamenné věže, který předložil inženýr Stoy z Varnsdorfu.

Stavební ruch na Jedlové vypukl v září roku 1890. Pod vedením stavitele Josefa Eiselta z Krásné Lípy začala na vrcholu vyrůstat masivní válcová věž. Ke zdění bylo použito místního znělcového kamene, pouze na římsy a okenní obklady bylo nutné dovézt cihly. Mohutnost čtyřposchoďové stavby o výšce 23 m podtrhovala robustní kamenná podstava s výraznými obloukovými reliéfy. Nad ochozem ozdobeným cimbuřím se pak ještě o dalších 6 m výše zvedala dřevěná věžička zakrývající vyústění schodiště se 125 stupni.

Rok práce a 5200 zlatých si vyžádala výstavba rozhledny na Jedlové. Slavnostně ji otevřeli dne 14. září 1891. Ještě o dva měsíce dříve byla dána do provozu chata postavená na náklady knížete Ferdinanda Kinského. Návštěvnost byla veliká a přispěly k ní i články v tehdejším turistickém tisku označující Jedlovou jako Rigi Lužických hor. Svou roli sehrála též snadná dostupnost pomocí železnice. Horská trať České severní dráhy, vinoucí se po úbočí, kterému se nadneseně říkalo Malý Semerink, nabízela hned tři možná východiska k výstupu ze stanic Jedlová, Jiřetín a Chřibská.

Světlo lucerny zavěšované ve věžičce rozhledny sloužilo jako maják pro obyvatele podhůří Lužických hor po mnoho desetiletí. Na konci druhé světové války však vzala za své chata a od té doby začal i úpadek rozhledny. O její záchranu v hodině dvanácté se postaral až soukromý podnikatel Josef Krejčí, díky jehož schopnostem a nezlomné vůli (podporované jiřetínskou radnicí) rozhledna a chata povstaly v roce 1993 znovu z trosek. Obě dnes patří k největším turistickým magnetům kraje.

Jenže přítomnost má i odvrácenou stranu. Ten, kdo zažil onu nadšenou atmosféru znovuzrození rozhledny a chaty a přijde dnes po létech opět do krásného kraje Lužických hor, zažije neuvěřitelný šok. Jedlové už nedominuje sličná silueta rozhledny, ale neforemné, tvarem a výškou (přes 50 m) nepřiměřené konstrukce telekomunikačních věží určených zejména pro mobilní telefonii. Je to velmi smutný pohled spojený s pocitem bezmocnosti a vzteku nad arogantním chováním příslušných firem. Kdo vůbec mohl povolit podobnou estetickou devastaci jednoho z nejhezčích vrcholů severních Čech? Bude příštím postiženým vrcholem Říp, Blaník nebo snad Vyšehrad? Má si toto česká krajina nechat líbit? Nebo zvítězí zdravý rozum a nevzhledné konstrukce co nejdříve zmízí z vrcholu Jedlové?

Na základě autorovy knihy Rozhledny Čech, Moravy a Slezska .

© 2001 Jan Nouza.